Lvov
2.den:
31. 3. 2018
Máme tady druhý den našeho
výletu, který hodláme strávit procházkou po Lvově, jelikož se zde nachází
spoustu zajímavostí a zajímavých míst.
Ráno jsme vstávali v 8
hodin. Dnes nás čeká jen procházka po Lvově, takže nemusíme zas tak moc
spěchat. Upravili jsme se a vydali se na snídani do hostelové restaurace Druzi,
kde jsme dostali na recepci 4x 10% slevu na snídaňové menu. Už když jsme
vcházeli do restaurace, tušili jsme, že nebude nejlevnější. Interiér byl moc
hezký a už od pohledu vypadala draze. Jelikož jsme neměli už žádné jídlo,
rozhodli jsme se tu přeci jen nasnídat. Usadili jsme se, a když nám mladá
Ukrajinka přinesla jídelní lístek, přišlo to, co jsme očekávali, jídla od 70
UAH nahoru. Říkáme si, že to nevadí, máme přece tu 10% slevu, takže to bude
levnější, ale o té až později. Já si tedy objednávám ovesnou kaši, Ondra jakýsi
koláč a Ivana s Bróňou cosi, o čem si myslí, že budou nějaké tousty nebo
něco podobného jako Panini a společně jsme si objednali 2 konvičky zeleného
čaje s medem. Po chvíli servírka přinese ovesnou kaši, koláč a 2x zapečené
brambory. Ano zapečené brambory :D. Ivana s Bróňou to však berou
s humorem a říkají, že už za sebou mají i oběd.
Když chceme zaplatit,
přichází další překvapení. Slevu na jídlo mám jen já a Ondra. A proč? Protože
ta sleva byla jen na „snídaňové menu“ což byl jen ten malý sloupec s asi 8
jídly vlevo, ten sloupec vpravo už nepatřil do „snídaňového menu“ a tak si
Ivana s Bróňou musí zaplatit celou částku. Náladu nám to však nezkazí a
alespoň s plnými břichy odcházíme na pokoj, kde si vezmeme jen potřebné
věci a vyrážíme do ulic Lvova.
(Hostelová
restaurace Druzi)
Jelikož si potřebujeme
vyměnit peníze a Ondra tvrdí, že nejvýhodnější směnárna je ve zverimexu u
Privokzalského Rinku, který není zrovna nejblíže, jdeme na tramvaj. Jízdenka na
tramvaj se kupuje přímo u řidiče, kterému dáte do přihrádky peníze a on vám za
to nazpět dá jízdenku, kterou vložíte do jakéhosi „cvakátka“, který vám do
jízdenky udělá pár děr :D. A je to, máte platnou, označenou jízdenku. Tramvaj
č. 6 nás zavezla na zastávku Primestskyj vokzal, která je před hlavním nádražím,
kde jsme šli do zmiňovaného zverimexu do směnárny (kurz 32,20 Euro). Poté jsme
si prošli trh, kde nás nejvíce zaujaly hlavy malých telátek ještě s očima a
čumáčky. Myslela jsem, že se po tomto zážitku ze mě stane vegetarián. Trh s volně
ležícím masem, kolem kterého volně poletovaly mouchy, je taky docela chuťovka. Po
tomto „skvělém“ zážitku si někteří z nás museli spravit chuť kávou nebo
pirožky.
(Zverimex
ve kterém se nachází výhodná směnárna)
(Místní
trh)
Poté jsme šli pěšky ke
katedrále sv. Elizabety a Olgy od které se vydáváme kolem pomníku Stepana
Bandery ke katedrále sv. Jiří, kterou si projdeme kolem dokola a nechybí ani
kontrola interiéru. Od katedrály se vydáváme do parku Ivana Franka, ke nás
překvapil malý dětský park Veselá kráva, kde opravdu byla na hraní Veselá
kráva. Zde se pozastavíme u sochy Ivana Franka, která se nachází naproti
Národní univerzity Ivana Franka ve Lvově. Bohužel předpověď počasí nelhala a
začíná nám mírně pršet, náladu nám to však nezkazilo a my pokračujeme v našem
plánu. Hned za rohem nás čeká další bod našeho programu, a to Potockého palác,
ve kterém se dnes nachází galerie umění. Jelikož se tam platí vstupné,
prohlédneme si ho jen zvenku, uděláme pár fotek a vydáváme se dále po ulici
Mikolaja Kopernika k památníku Matky Boží, který je na samém konci
Prospeku Svobody. Odtud se stáčíme vlevo, kde se nachází Památník Tarase
Shevchenka a Vlny Národního Obrození.
(Katedrála
sv. Elizabety a Olgy)
(Pomník
Stepana Bandery)
(Katedrála
sv. Jiří)
(Cesta
kolem parku Ivana Franka)
(Potockého
palác – Galerie)
(Památník
Tarase Shevchenka a Vlny Národního Obrození)
Jelikož ještě nemáme
nakoupeny žádné suvenýry, rozhodujeme se navštívit nějaké obchůdky na náměstí
Rynek u radnice. Zde se nějakou chvíli zdržíme, ale stojí to za to. Suvenýry
máme, a tak můžeme pokračovat dále v našem programu. Procházíme městským
ruchem, kde nám strašidelné postavy nabízejí letáčky na hororovou diskotéku v tentýž
večer a mladé prodavačky v hezkých šatech prodávají místní lízátka. Ondra
nás vede na Srbskou ulici, kde se nachází místní čokoládovna, kde šikovní
cukráři z čokolády dělají přímo mistrovská díla. Jelikož už všichni
dostáváme hlad, rozhodneme se projít kolem Katedrály Nanebevzetí Panny Marie,
přes Prospekt Svobody do oblíbené Ondrovy jídelny Puzata chata, kde bohužel nedojdeme
:D. Před Grand hotelem, který se nachází přímo na Prospektu svobody, narazíme
na jakýsi historický průvod císaře Františka Josefa, který oslavoval s celým
svým měšťanstvem znovuotevření hotelu po téměř čtyřleté rekonstrukci. Byly to
velké oslavy. Herec, který hrál Františka Josefa, měl dlouhý proslov, na jehož
závěru byly vystřeleny zlaté konfety, které podle tvrzení Ondy vyplašily
jednoho koně, který málem vběhl do davu. Poté mladé měšťanky začaly rozdávat
malé sáčky s bonbóny a místní umělci a baviči se starali o zábavu lidí
kolem. Po asi hodinovém zdržení se konečně vydáváme do Puzaté chaty na oběd.
(Ulice
Lvova)
(Místní
čokoládovna)
(Oslavy
znovuotevření Grand hotelu)
Po nasycení na nás přichází
únava, proto padne rozhodnutí na návrat na hostel, kde si chceme na chviličku odpočinout
a někteří z nás i zdřímnout. Po této hodinové pauze jsme šli na tramvaj č.
2, která nás zavezla až k Lyčákovskému hřbitovu. Pokud chcete navštívit
tento krásný hřbitov, na kterém je pohřbeno spoustu příslušníků vyšší a střední
městské třídy, umělců a jeho součástí je také vojenský hřbitov, zaplatíte si
vstup 20 UAH a studenti 10 UAH. Dokonce je zde možnost zakoupit i prohlídku s průvodcem,
cenu si již ale nepamatuji. Vstupenky tu sice nikdo nekontroluje, jen vás na ně
upozorní tabule s výší vstupného, takže by se dalo lehce projít i bez
vstupenek, my však patříme k těm poctivým a zakupujeme v malé místnosti
u brány 4 vstupenky na hřbitov + povolení za 10 UAH na focení. Poté si pomalou
procházkou projdeme skoro celý hřbitov.
(Lyčakovský
hřbitov)
Zpět do centra se vracíme
tramvají č. 2, která má zastávku hned před hřbitovem. Tato tramvaj nás zaveze
až k věži Korniakt, u které se nachází také Dominikánský kostel a Lvovské
historické muzeum. Odtud se vydáváme k Bernardýnskému monastýru, který mě
uchvátí svým krásně zdobeným interiérem, zatím nejhezčí, jaký jsem ve Lvově
viděla. Jelikož je to vše, co jsem měla na seznamu „Musím vidět ve Lvově“,
jdeme zpátky kolem radnice a našeho hostelu na zastávku Teatralna, kde nasedáme
na tramvaj č. 6, kterou se necháme zavézt na zatávku Primestskyj vokzal, kde
zamíříme do obchodního domu Torhovij centr, kde musíme nakoupit zásoby jídla,
vína a vodky :D. Toto je opravdu poslední bod našeho dne a s plnými a těžkými
batohy se vracíme tramvají č. 6 na náš hostel.
(Věž
Korniakt vedle Dominikánského kostela)
(Bernardýnský
monastýr)
(Nákupy
v Torhovij centr)
Ondra má ještě vyzvednou
svého bráchu, který má přijet dnes kolem 11 večer, ale jelikož má ještě chvilku
času, pomalu ale jistě usíná. Z venku se začne ozývat hlasitá muzika a my
si myslíme, že se venku koná nejspíše nějaký koncert s pódiem a vysokým
počtem diváků. Snažím se vzbudit Ondru, a přesvědčit ho, aby se tam šel se mnou
podívat, jelikož mi víno, které jsem si dala s Ivanou, mírně zvedlo náladu
a měla jsem chuť si jít někde zatancovat. Ondra mě ale odpálkuje, že se mu
nikam nechce, tak se mi podaří alespoň přesvědčit Ivanu, která se hned začne
oblékat, a vydáváme se spolu do nočního ruchu Lvova. Hned přichází naše
zklamání z nadšení velkého koncertu, když zjistíme, že se nakonec jedná
jen o dva pouliční umělce :D. Rozhodneme se tedy obejít radnici na Rynku kolem
dokola a poznat tak alespoň noční život Lvova. Nic zvláštního, až na několik
mladých podnapilých Ukrajinců jsme neviděly. Zastavujeme se tedy znovu u
pouličních umělců, kteří dělali velkou show přímo před naším hostelem, a chvíli
se zaposloucháme do jejich muziky. Potkáváme zde skupinu mladých Slováků, kteří
přímo vedle nás kouří marihuanu. Po chvilce k nám přišel nějaký mladý Ukrajinec,
který vypadal, že byl dost opilý nebo si něco šlehnul a začal na nás něco
mumlat. Řekla jsem mu, že neumíme ukrajinsky jen anglicky. Vzal tedy svou
zapálenou cigaretu a začal si ji típat o čelo.V tu chvíli jsme se s Ivanou
otočily na patě a rychle zamířily zpátky do našeho hostelu – nočního života
jsme měly až po krk :D.
(Noční
pouliční umělci)
(Noční
Lvov)
Když už bylo kolem půlnoci a
Ondrův brácha, který měl přijet kolem 11 večer, se stále neozýval a nezvedal
telefon, rozhodli jsme se ho já a Ondra jít hledat. Asi hodinu jsme chodili
nočním Lvovem pořád dokola a nakonec jsme došli až k cirkusu, který je v půli
cesty k vlakovému nádraží a Primestskemu vokzalu, když se mu Ondra konečně
dovolal. Nakonec zjistil, že nevystoupili na vlakovém, ale na autobusovém
nádraží, proto jim to tak dlouho trvalo. Taky se dozvěděl, že už čekají na
Rynku před hostelem. Otáčíme se tedy a vydáváme se rychlým krokem zátky k hostelu.
Pomáháme jim rychle se ubytovat a hurá do hajan. Zítra nás čeká celkem náročný
den, který chceme strávit výletem do města Luck.
0 Komentar